sobota 13. ledna 2007

Syndrom vyhořelého vývojáře

Vyhořený vývojář je takový typ pracovníka, který dokáže zastat svoji práci a jeho nadřízení jsou s ním v rámci možností spokojení. To že je někdo takzvaně vyhořený vývojář, ještě neznamená, že nedokáže svou práci zastat. Ba naopak, v mnoha případech je takový vývojář dokonce považován za vzor, protože svojí práci dělá svědomitě a bez remcání. Problém vyhořeného vývojáře, který většinou jeho nadřízení nedokáží odhalit, spočívá v nulovém vývojovém přínosu. Vývojový přínos představuje kvalitativní posun stávajícího stavu.

Za syndrom vyhoření u daného vývojáře mohou především nadřízení. Samozřejmě důležitou roli hraje i dispozice daného vývojáře, ale prvotní příčinou jsou nadřízení. Ti totiž většinou nedokáží vývojáře dostatečně stimulovat, aby jak se říká, neusnul na vavřínech. Pokud chcete nechat své vývojáře nechat vyhořet, postupujte následujícím způsobem.

  • nechte je pracovat s pocitem bastlení
  • v každém případě se jich neptejte co by chtěli dělat
  • za každých okolností jim zakažte cokoliv, co přímo nesouvisí s jejich prací
  • braňte jakékoliv odchýlení od stávajících pořádků
  • jakoukoliv iniciativu zamítněte s odůvodněním nedostatku času
  • nemotivujte je k inovaci, protože to stojí čas

Pokud jste si předchozí seznam obrátili do správné polohy, tak jste možná rozčarováni jeho v uvozovkách anarchistickým vyzněním. Jenže to co se někomu zdá jako anarchie, je pro jiného svobodné prostředí, které je podle mého, ideální pro realizaci vlastních myšlenek a nápadů. Na druhou stranu, ono svobodné prostředí může jednomu sice poskytovat obrovský potenciál, ale druhému může poskytovat ideální možnost splynout s davem.

Jedním ze stimulu, proto aby vám vývojář nevyhořel je poskytnout mu dostatečný prostor pro vlastní realizaci. Právě možnost oné realizace závisí na svobodě prostředí, ve kterém pracuje. Příkladem svobodného prostředí je možnost nechat své zaměstnance pracovat pětinu pracovní doby na tom, co je zajímá uvnitř firmy, tak jak to dělá například Google.

Dalším stimulem je nechat část pracovní doby na sebevzdělávání a studium a hlavně umožnit nabité vědomosti aplikovat ve vývojovém procesu. Toto sice deklaruje kdejaký zaměstnavatel, ale realita je často odlišná. Nejčastější důvodem bývá nedostatek času, což je mnohdy pouze výmluva ze strachu adoptovat nové myšlenky.

Velice dobré je projevit důvěru vývojářům v tom, že si mohou vybrat (pokud je to možné), co by chtěli v rámci stávajících úkolů dělat. Díky tomu vývojáři nevyhoří, protože májí pocit seberealizace v tom co dělají a dokáží přinášet nové inovace.

Nikdy jsem nepracoval v žádné manažerské pozici, proto je tento pohled možná zkreslený, asi jako pohled blátošlapa (pěšáka) na válku, ale tak to prostě vídím. Musím s povděkem kvitovat, že zatím jsem měl štěstí na nadřízené, kteří mě nenechali vyhořet.