středa 3. října 2007

Změní tvář J2EE?

Rod Johnson, duchovní otec Springframeworku a CTO Interface 21, definoval v jednom ze svých článků body, které budou charakterizovat přístup lidí kolem něj, v rámci práce na standardu Java EE 6. Nemá cenu zde tyto body opakovat, ostatně přečíst si to můžete sami.

Z prozatímních vyjádření Roda Johnsona je cítit, že by rád přenesl myšlenky a duch, které stály za vznikem Springu i do J2EE 6. Bude se zřejmě opakovat, ale za jednu z největších chyb a nedostatků J2EE považuji následující oblasti.

  • komplexnost a malá pružnost - jednoduché věci složitě, snaha "jedna velikost sedí všem"
  • takřka nulová integrace mezi komponentovým modelem (EJB) a web modelem (JSF)
  • snaha standardizovat nezralé technologie
  • nicotný prostor pro rozšiřitelnost
  • velice pomalé adoptování technologie (mezera mezi specifikací a produkčními implementacemi)

Pokud někdo tvrdí, že to nejsou problémy, pak nemá, stejně jako autoři původních J2EE specifikací, smysl pro realitu případně tím sleduje vlastní zájmy (dodavatelé aplikačních serverů). Sama expertní skupina deklarovala, že hodlá tyto problémy řešit viz článek J2EE 6 - krok správným směrem. Pokud by se jim to povedlo, neznamenalo by to nic menšího než, že J2EE definitivně mění svojí tvář.

Já osobně vkládám největší naděje do začlenění OSGi a Web Beans. Minimálně v oblasti zprávy tříd a jejich packagovani nabízí OSGi daleko pružnější model oproti stávajícím classloader hierarchii v J2EE. Bohužel právě stávající classloader chování aplikačních serverů a to, že specifikace nepočítala s možnosti v uvozovkách OSGi like., způsobuje že nasazení aplikace využívající OSGi je mírně řečeno problematické. Web Beans jsou silně inspirované frameworkem JBoss Seam a jejich úkol je zmenšit mezeru mezi komponentovým modelem (EJB) a web modelem (JSF).