sobota 31. května 2008

Po půl roce s Linuxem

  • Distribuce: Ubuntu 8.04
  • Hardware: notebook HP 8510w
  • Typická práce: development

Po delší době zase cestuji autobusem a s tím se mi dostává času k sepsání článku rekapitulujícího moje souznění s Linuxem, na který jsem přešel po dlouhých letech spokojeného používání Windows. Rovnou na úvod předesílám, že jsem celkem nenáročný uživatel, takže pod touto optikou kladu i nároku na operační systém a jeho vybavenost.

Když jsem jako kovaný uživatel přecházel na Linux, tak jsem měl největší obavy z dvou oblastí z hlediska operačního systému.

  • konfigurace - hlavně ať nemusím všechno nastavovat někde v souborech, o kterých nemám ani páru
  • spolupráce s hardwarem - opravdu by bylo dobré ať to funguje

Konfigurace

První velké překvapení, které mě čekalo. Marně šátrám v paměti, kdy jsem něco zásadního nastavoval v nějakém konfiguráku. Snad jen změna MAC adresy a montáž síťových disků. Jinak nic, ani ťuk. Ke všemu jsou grafické nástroje, takže není problém si cokoliv změnit uživatelský přívětivou cestou.

Spolupráce s hardwarem

Po pravdě, čekal jsem to mnohem horší. Ne všechno funguje úplně ideálně, ale dá se s tím žít. Příklad, strčíte notebook do docking station a následuje hard reset (chyba hardwaru z politických důvodů vyloučena ;-). Ne úplně spolehlivě fungující hibernace. Nemožnost vypnout touchpad. Na druhou stranu možná to bylo jenom způsobené tou mojí povahou nenáročného uživatelé (rozuměj - autor je lenoch), takže jsem moc nepátral po nějakých dalších řešeních.

Milá překvapení

Nevím jestli je to jenom výsadou Ubuntu, ale následující tři věci jsem vybral pro ilustraci toho čím jsem byl nejvíce překvapen.

  • filmy a hudba - nejenom prací živ je člověk, a tak jsem s povděkem kvitoval to, jak bylo jednoduché rozběhat přehrávání videa. Jenom jsem přidal další zdroj balíčků (Medibuntu), vybral kodeky, nějaký přehrávač a bylo hotovo.
  • iPod - připojím do USB, proběhne autodetekce, otevře se přehrávač písniček. Vrazím špunty do uší, zmáčknu play a hraje to.
  • upgrade systému - měl jsem docela obavy, že nainstalovaná verze 7.10 brzo zastará a já budu muset vše znovu nainstalovat zkonfigurovat jako na Windows. Největší omyl! Krom průběžných aktualizací, o kterých ještě bude řeč, jsem prodělal přechod z verze 7.10 na 8.04. Ta v sobě obsahovala takové libůstky jako upgrade jádra systému a nebo grafického prostředí. Jak to probíhalo? V manažeru aktualizací jsem zvolil přechod na novější verzi, rozběhla se magie na pozadí a za dvě hodiny bylo hotovo. Všechny aplikace, nastavení atd. bylo na svém místě, prostě nebylo potřeba dělat vůbec nic. Pro uživatele Windows nepředstavitelný komfort.

Největší rozdíly oproti Windows

Balíčkovací systém, úžasná věc. Kromě toho, že mám pod kontrolou skoro všechny aplikace, které používám, tak se mi stará i o jejich aktualizaci. Na Linuxu jsem skoro nezažil obligátní kolečko - chci nějaký software, jdu na web, najdu, stáhnu, projedu antivirem, pomodlím se, nainstaluju a spustím, po čase hledám aktuální verze a zase na začátek. Balíčkovací systém řeší všechny úkony místo vás, samozřejmě kromě výběru softwaru.

Filesystem, zásadní technologický rozdíl. Když někdo kompletně builduje projekt na stejném hardwaru dvakrát tak dlouho jako vy, tak to už stojí za povšimnutí. Řekl bych, že pro vývojáře je tohle jeden ze zásadních argumentů, proč vůbec o Linuxu uvažovat.

Silné command line nástroje. Pro Windows je možné někdo naportoval, ale tady jsou přímo a bez práce. Musím říci, že když se je člověk naučí alespoň trochu používat, tak je to velice účinný pomocník. Hodně často potřebuji najít nějaký java zdroják v projektu, kde máme kolem 150 dílčích komponent. S locate je tento úkol otázkou sekundy na vyhledání a dalších dvou na zobrazení v textovém editoru.

Těch rozdílů by se dalo najít více, ale některé jsou i hodně subjektivní, jako například, že se mi i po půl roce používání nezdá, že by se celý systém nějak zpomalil, tím jak člověk postupně instaluje aplikace.

Kde je potřeba přidat

Oproti Windows mi přijde, že grafické prostředí GNOME není tak kompaktní. Ne všechny součásti se ovládají a chovají stejně. Z uživatelského pohledu to není jednotné jako ve Windows (teď už se nedivím, proč se každý dialog schvaluje skoro měsíc). Abych to ilustroval na konkrétním příkladu, při změně nastavení sítě chybí tlačítko Apply. Pokud změníte parametry, tak se automatický spustí proces, který restartuje síťového démona. Bohužel občas se stane, že magická detekce jaksi nezareaguje na změnu hodnot. Takže musíte síť restartovat manuálně z konzole. Přitom jak jednoduché by bylo přidat tlačítko Apply.

Aplikace

Původně jsem si myslel, že se bez Total Commanderu a PSPadu budu cítit jak bez jedné ruky, ale nakonec to tak strašné nebylo. Ostatně s nejnovějším Wine je mohu oba celkem dobře používat. Každopádně jako souborový manažer u mě po všech pokusech vyhrál Krusader, který má sice mouchy, způsobené tím že je psaný pro KDE, ale pořád je o třídu lepší než zbytek.

Jinak jsme nezaznamenal aplikaci, která by na Windows byla k dispozici a na Linuxu bych neměl nějakou alternativu. Napadá mě například Azureus jako torrent klient a nebo Dia, kterou používám pro UML náčrty.

Slovo závěrem

Jak jste možná pochopili mezi řádky, Linux jsem si za ten půlrok docela oblíbil a nenechám na něj dopustit. Já osobně nemám žádný důvod k tomu, abych se vracel na Windows a ani to nebudu dělat. Windows jsou pro mě dobrým systémem, se kterým nemám problém pracovat, ale v současnosti je pro mě, jako vývojáře, Linux daleko efektivnějším nástrojem.

Nedávno jsem v diskusi zde na Dagblogu zaznamenal otázku k Linuxu a fontům. S plnou odpovědností říkám, že nuance na úrovni fontů jsou mimo mojí rozlišovací schopnost. Stejně tak jsem nikdy například nepotřeboval synchronizaci mezi mobilem a kalendářem. Je možné, že to je pro někoho zásadní funkčnost, ale já nemohu sloužit. Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde.

Každopádně pokud jste Linux nikdy nezkusili a jste vývojáři, pak si myslím, že je ta pravá doba po něm sáhnout nyní. Třeba budete mile překvapeni, jako jsem byl i já.