neděle 27. července 2014

Kniha Bod zlomu

Kniha Malcolma Gladwella Bod zlomu popisuje jednoduchou myšlenku a to že Vznik módních trendů, nástup a ústup vln zločinnosti… se šíří jako epidemie. V určitou chvíli dosahuje epidemie okamžiku, ve kterém vše ustane nebo naopak propukne. Tomuto okamžiku se říká bod zlomu. Autor popisuje několik příkladů epidemií, které v určitou chvíli propukly či ustaly, a pomocí nich ilustruje zákonitosti, kterými se obecně vznik epidemií řídí. Na úvod je potřeba říci, že slovo epidemie nemusí nutně znamenat něco špatného - asi každému se vybaví chřipková epidemie - v knize jsou příklady epidemií v dobrém slova smyslu tj. například nástup módních trendů nebo proměna knihy v bestseller. Všechny je provázela mimořádná rychlost se kterou propukly, vysoká nakažlivost a malé změny, které k tomu vedly. Bod zlomu, tedy jestli epidemie ustane (může znamenat i rovnovážný stav) či propukne, ovlivňují tři činitelé změn - Zákon malého množství, Faktor chytlavosti a Síla kontextu.


Zákon malého množství

Zákon malého množství říká, že za rozpoutání epidemií šířících se ústním podáním jsou zodpovědní spojovatelé, maveni a prodavači. Při epidemii je kritickým faktorem charakter nositele sdělení. Boty, varování , infekce nebo nový film mohou být vysoce nakažlivé a zlomit se čistě díky tomu, že jsou spojeny s určitým typem člověka.

Spojovatelé
Jsou to lidé, ke kterým se všichni dostaneme v pár krocích (přes pár známých), protože z jakéhosi důvodu dokáží obývat mnoho různých světů, subkultur a prostředí.
Maveni
Maven - slovo z jidiš označující někoho kdo shromažďuje informace - jsou lidé, kteří jsou studnicí informací a jejíchž touhou je o ty informace se dělit.
Prodavači
Jsou lidé, kteří nás dokáží přesvědčit, když nevěříme tomu, co slyšíme.

Faktor chytlavosti

Faktor chytlavosti říká, že určitými způsoby lze docílit toho, aby nakažlivé sdělení bylo zapamatovatelnéů jisté poměrně jednoduché změny v prezentaci a strukturování sdělení mohou mít velký vliv na to, jaký dopad má.


Síla kontextu

Konkrétní malé prvky prostředí mohou sehrát klíčovou roli bodu zlomu. Lidé jsou na okolní prostředí mnohem citlivější než by se mohlo zdát.



Kniha je mixem poznatků z ekonomie, behaviorální psychologie, a případových studií. Pokud se mě zeptáte, co jsem si z ní odnesl, bude toho docela dost. Nemám v úmyslu rozpoutat epidemii čehokoliv, ale některé myšlenky jsou celkem přenositelné.

Skupiny a jejich velikosti, pravidlo 150

Malé semknuté skupiny mají schopnost znásobit epidemický potenciál sdělení nebo myšlenky. Bez ohledu na to, jestli budete chtít rozpoutat nějakou epidemii, nebo jenom zaručit, že vaše firma bude škálovat při růstu počtu lidí, měli byste mít na paměti kritickou velikost skupiny, která je 150. S větší skupinou nejsme schopni udržovat kontakt


Číslo 150 zřejmě představuje maximální počet jednotlivců, s nimiž můžeme mít opravdu společenský vztah, který spočívá v tom, že víme, kdo jsou a jaký je jejich vztah k nám. Můžeme to říci také tak, že to je počet lidí, ke kterým byste se nerozpakovali si bez pozvání přisednout na skleničku, kdybyste je náhodou potkali na baru

Gore associates

Firma, ve které přísně aplikují pravidlo 150, má několik dalších zvláštností

  • technologická firma
  • nepromokavé látky Gore-tex, vlákno na čištení zubů Glide, vývoj pro farmaceutický a elektrotechnický a automobilový průmysl
  • ve firmě nejsou žádné tituly bez ohledu na to kolik člověk vydělává nebo jakou pozici zastává či jak je ve firmě dlouho
  • lidé nemají šéfy, ale patrony, kteří dbají o jejich zájmy
  • nejsou zde žádné organizační schémata, žádné rozpočty, žádné propracované strategické plány
  • o platech se rozhoduje kolektivně

Opakovaně jsme se setkali s tím, že okolo 150 všechno začíná být neohrabané

Pravidlo 150 umožňuje vznik skupinového tlaku. Gore ve svých malých továrnách nepotřebuje formální struktury řízení - obvykle úrovně nižšího a vyššího managementu - protože v tak malých skupinách jsou neformální osobní vztahy účinější.

Skupinový tlak

Skupinový tlak, který cítíte , když továrna není efektivní, když nemáme dobré tržby, je neuvěřitelný. Tak to chodí, když pracujete v malých týmech, kde se každý s každým zná. Skupinový tlak je silnější než postava šéfa. Mnohem silnější. Lidé chtějí splnit co se od nich očekává.

…tlak, o kterém mluvím, vzniká tak, že lide z prodeje se pohybují ve stejném světě jako lidé z výroby. Prodejce, který chce vyřídit nějakou zakázku, může přímo zajít za někým z výroby, koho zná… Jsou to dva lidé, jeden se snaží výrobek udělat, druhý ho prodat. Postaví se k sobě čelem a vyříkají si to. To je skupinový tlak. V … nic takového neuvidíte, protože každý je tam sám za sebe. V úseku výroby měli 150 lidí, již úzce spolupracovali, a byl tam cítit skupinový tlak na to, aby byli nejlepší a nejinovativnější. Ale mimo tuto skupinu tlak nedosáhl, protože dál už se neznali


Ke stejnému závěru, tedy maximální velikosti 150, došli vojenští plánovači zkušenostmi k pravidlu, že funkční bojové jednotky nemohou mít více než 200 mužů. Citace antropologa Robina Dunbara, který se tímto pravidlem poměrně detailně zabýval.


Podle mého názoru to není jen výrazem toho, jak generálové ze zázemí provádějí kontrolu a koordinaci, protože navzdory veškerému pokroku v komunikačních technologiích od první světové války si roty tuto velikost tvrdošijně udržují. Zdá se spíš, že že v průběhu století plánovači metodou pokusu a omylu zjistili, že je obtížné, aby se větší množství mužů poznalo dostatečně dobře na to, aby byli schopni společně působit jako funkční jednotka.

Je samozřejmě možné mít větší skupinu… k udržení loajality a soudržnosti musíte ale zavádět komplikovanou hierarchii, pravidla, předpisy a formální opatření. Pod hranicí 150 je možné docílit téhož neformálně. Při této velikosti lze plnit rozkazy a udržovat kázeň na základě osobní loajality a přímých mezilidských kontaktů. U větších skupin to není možné.


Teorie rozbitých oken aneb proč se zaměřit na detaily

S teorií Rozbitých oken přišli kriminologové James Q. Wilson, George Kelling. Přijde mi inspirativní v tom, že mnohdy kolem sebe ve vývoji vidíme drobnosti, nad kterými mávneme rukou. Podle této teorie právě tyto drobnosti vedou k větším a mnohem závažnějším problémům.

… zločinnost je nevyhnutelným důsledkem nepořádku, Když rozbité okno zůstane neopravené, lidé , kteří chodí kolem, usoudí, že je to všem jedno a nikdo není za nic odpovědný. Brzy přibudou další rozbitá okna a pocit anarchie a signál, že vše je dovoleno, se z domu rozšíří na ulici v níž stojí.

Relativně podružné problémy jako graffiti, nedodržování veřejného pořádku a agresivní žebrání jsou podle těchto autorů všechno obdoby rozbitých oken. Jsou to výzvy k vážnějším zločinům.

… zloději, ať již příležitostní nebo profesionální, chápou, že pravděpodobnost jejich dopadení je nižší, jestliže operují na ulicích , kde jsou potenciální oběti již zastrašeny stávajícími podmínkami. Jestliže se nějaká čtvrť není schopna zbavit protivného žebráka obtěžujícího kolemjdoucí, může zloděj usoudit , že tím spíš nikdo nezavolá policii a nebude identifikovat potenciálního zloděje a ani nezasáhne, pokud dojde k nějakému přepadení


Závěr

Nakonec jsem knihu ohodnotil čtyřmi z pěti hvězdiček na GoodReads. Knihu považuji za velmi inspirativní a to přestože není ze světa softwarového vývoje a programování. Paralel tam nicméně najdete habaděj.