pondělí 7. dubna 2014

Zdeformovaný programátorský trh aneb chybějící kus pokory

Docela jsem si zvykl, a bylo to zvykání příjemné, že má profese a vůbec celé odvětví je nadstandardně dobře placeno. Když jsem na podzim roku 2001 nastupoval do svého prvního zaměstnání, činila má hrubá mzda dvanáct tisíc korun. To byly na poměry maloměsta, ve kterém jsem tehdy žil, a pochopitelně doby, velmi slušné peníze. Úroveň mých vědomostí s bídou odpovídala úrovni programátorského eléva a jedinou devizou byl můj ničím neutuchající elán. Postupem času vzrůstala moje mzda, a to i násobně, a já měl pocit, že to odpovídá tomu, kolik jsem si toho odkroutil a kolik jsem se toho naučil. Po nějaké době jsem zjistil, že od určité hranice přestávám rozlišovat jestli je výplatní pásce o pár tisíc víc a nebo méně. Zní to možná komicky, ale kdyby mi tehdy přišla polovina výplaty, asi bych to ani nepoznal.


V roce 2010 jsem nastoupil do GoodData a moje tehdejší mzda byla nižší než v předchozím zaměstnání. Dostal jsem sice stock options (velmi zjednodušeně řečeno budoucí podíl na prodeji firmy), ale ty nemají, až do prodeje firmy a nebo její vstupu na burzu, cenu ani papíru na kterém jsou vytištěny. Bral jsem to tak, že je to dobrá příležitost se něco nového naučit. Kdybych to bral z pohledu mzdy, nedával tento krok z krátkodobého hlediska žádný smysl. Z dlouhodobého hlediska to teoreticky mohlo být zajímavější, protože jsem mohl doufat v to, že se naučím něco specifického, co mi dá přidanou hodnotu na trhu práce. Po čtyřech letech v GoodData stále nemám mzdu, která by odpovídala té z předchozího zaměstnání, ale za to vím, že jsem se naučil velkou spoustu věcí a získal vhled do oblastí, o kterých jsem neměl ani ponětí nebo jsem je vnímal jenom povrchně - cloud, škálovatelnost, NoSQL, distribuované systémy, agile a tak bych mohl pokračovat dále. Z mého pohledu jasná konkurenční výhoda na trhu práce.


Od určité doby jsem se začal účastnit pohovorů s případnými kandidáty na pozice k nám do firmy. Skoro vždy mě překvapilo, jaká byla disproporce mezi tím, co si člověk představoval na výplatní pásce, a tím, kolik toho potom věděl. K vysvětlení toho zjevného rozporu si stačilo nechat aktivovat možnost zasílání pracovních nabídek z LinkedIn. Jestliže je mi někdo ochoten zaplatit 4500,- eur za měsíc a práci, která by odpovídala mnou kladeným nárokům na začínajícího vývojáře, pak je něco v nepořádku. To se dá vysvětlit různě. Mohu mít přemrštěné nároky na vývojáře a nebo jsou tady firmy, které reálně přeplácejí a vytváří tyhle deviace.


Můžeme si tu na krásně říkat, že to je zákon trhu - nabídka odpovídá poptávce - ale výsledek na sebe nemusí nechat dlouho čekat. Pokud je méně kvalifikovaná práce placená jako práce, která vyžaduje vyšší kvalifikaci (úroveň vědomostí, dovedností a zkušeností), pak si dříve nebo později někdo spočítá, že za tu samou práci někde na východ od Košic zaplatí mnohonásobně méně. Jsem dalek tvrdit, že na naší práci se třesou hordy indických vývojářů dřepících někde v Bengalore, ale rozhodně bych to nebral na lehkou váhu. Já osobně raději příjmu a dobře zaplatím eléva, který se bude ochoten učit novým věcem. Budu u něj mít jistotu, že nebude zhýčkaný pětihodinovou pracovní dobou a kolbenkářským přístupem. Není jistě bez zajímavosti, že mzda dlouhodobě nefunguje jako hlavní motivační faktor. Mnohem důležitější jsou, co se týká nejen pracovního výkonu a spokojenosti, vnitřní motivátory - baví mě práce, učím se nové věci, dává má práce smysl, vidím za svojí práci nějaký výsledek.


Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Pokud vám někdo nabídne krásné peníze a je to pro vás motivace, určitě je v pořádku na takovou nabídku kývnout. Je to soukromá věc každého a nezadatelné právo. Každopádně trocha pokory by nám všem prospěla...